Červenec 2012

Když se snažím fotit

12. července 2012 v 15:33 | Tramvajka |  Fotím
O mně platí, že ráda fotím, ale nerada SE fotím(jako u hodně lidí). Ale jiný lidi, věci, blbosti, to jo, to já ráda. Fotím malým růžovým foťáčkem, kdyby to někoho zajímalo:-). A jsem za něj strašně ráda. Stejně jsem si všimla, že v této rubrice toho moc není, jen pár rozmazaných fotek krystalků soli a podobně. Hm, někdy bych se o to měla pokusit znovu, děsně mě to bavilo. Takže někdy.
Když jsme neekologicky pouštěli lodičky:

Vlastně to byly jen zmuchlané staré výkresy a dělalo to takové "kytičky".

Detail jedné takové fotky. Mně to připomíná víno nebo něco tekutého, co vám?

A další detail, tohle mi připomíná, když jsm ve škole asi tak v sekundě zkoušeli "psát" baterkou a profesor nás fotil, bylo to hodně pěkný.

Oběšený lampion, za dne to není ono, ale ve tmě žádnou fotku nemám. Zajímalo by mě, co na to řekla Eliščina mamka(...a do koše s tím, co to sem taháš za krámy...:-))

V Olympii měli pár takových velikánských obrazů na podlaze, co vypadaly (měly vypadat) jako trojrozměrné objekty, fotky s tím mám povětšinu divné, neboť kolem dokola byly rozestavěné tyčky s páskami, aby tam nikdo nelezl, to černý vepředu je právě jedna z těch pásek. Zajímalo by mě, jestli je těžké se něco takového naučit dělat.

Zbožňuju mraky a vítr za teplých dnů. Je to focené z auta, když jsme někam(asi na přehradu) jeli.
Akorát se za foukání nedokážu na nic soustředit, nebo že by to nebylo tím?

Prázdniny máme, co s tím uděláme...

11. července 2012 v 16:23 | Tramvajka |  Jiné
Každý rok mám o prázdninách fůru času, a stejně se mi v sprnu nakonec zddá, že jsem nic nestihla. Pokouším se to řešit tak, že si na začátku července napíšu seznam věcí, co chci(nebo musím, nebo bych měla) udělat a pak se to snažím dodržet. Například bych si chtěla vyrobit takový náramek z korálků, co by byl přetočený jako Möbiova páska, nebo jít s holkama na piknik, ale zatím nejsme vůbec domluvený, neboť A. a M. jsou skoro pořád pryč.Trochu se mi stýská po spolužácích, kámoškách a prostě po lidech , co jsou ve stejném věku jak já.
Napadlo mě, že bych se možná pokusila o povídku. Akorát mi ten nápad leží v hlavě od konce tercie a já jsem zapomněla, jak se jmenuje hlavní věc, která by tam byla. Něčí rukopis. ale nevím čí. Takový zelený se spoustou divných obrázků. A byl napsaný divným písmem.
Jo a chtěla bych toho moc přečíst, zvlášť když od příštího roku už na dělání ptákovin nebudu mít čas. Právě čtu sbírku povídek o cestování časem, některé se čtou pomalu, jiné jsou fakt super. Předtím jsem četla obraz Doriana Graye a Nikdykde, které nyní sleduju jako seriál pod záminkou, že se učím poslouchat angličtinu. Zatím jsem u druhého dílu seriálu a spíš se mi líbí kniha.
Vzpomínám si, jak jsem o prázdninách mezi pátou a šestou třídou musela cvičit psaní(fuj), vůbec mě to nebavilo a nemyslím si, že se zrovna tímhle můj rukopis nějak zlepšil, i když je pravda, že jsem na konci páté třídy dost hrabala. No, tak jsem si nedávno půjčila od známých knížku o kaligrafii(dobrovolně) a docela mě to baví. Ono je něco jiného zkoušet psát hezky jen tak sobě pro radost a muset psát.
Něco jsem sem nafotila.Protože moje první pokusy byly celé šišaté a pero mě vůbec neposlouchalo, tak jsem si s těmi fotkami trochu hrála:

Plenér

2. července 2012 v 22:25 | Tramvajka |  Kreslím
Že píšu až teď? Po dvou měsících? A to jako vadí?
Znáte to, nebyla nálada, nebo čas. A kdo si počká, ten se dočká, víme? Možná někdy ne úplně, ale...(jo, jo psychicky narušná osoba, to jsem někde četla)
A ani se nedivte, protože tento článek píšu už popáté. V prvím článkubl určt nejíce textu. Měla jsem tam zmínku o našem dárku pro učitele a něco pro Venduleee a TeeMalis.
Jo, ten jsem psala ještě v optimistické náladě. Pak mi však nešlo vložit do něj obrázky, ale říkala jsem si, že ho alespoň uložím do rozepsaných.(Mimochodem mám zapnutou funkci "průběžně ukládat"). Po uložení se však smazal skoro všechen text až na první větu a půl další. No nenaštvalo by vás to?
A další verze tohoto článku byly čím dál více osekané.
Takže, ke konci května jsem jela s naší ZUŠkou na plenér, to jest malování v přírodě. To jsem totiž na konci dubna zjistila, že jsem docela tupá, sice ne moc, ale stačilo to, tak jsem se dala do přemlouvání rodičů. Ti se mě zbavili na celé čtyři dny. A já se na dva dny zbavila školy, chichi.
Nejvíc se mi líbilo, že jsem najednou měla čas od rána do večera kreslit. Většina lidí byla taky hrozně fajn.(Zjistili jsme, že skoro všichni chodíme na Bigy, Jarošku, nebo Husovku.) Z večerního programu se mi něco zamlouvalo více, něco méně. Třeba vyrábění uhlíků(vlastní výroba učitelé, my jsme šli na dříví-párkrát to bouchlo), lampionů a opíkání špekáčků poslední den jsem si fakt užila.
Hmm, masky z alobalu byly podle mě kravina(neekologické, pak se všechen ten alobal asi vyhodil, leda na dobré fotky), ale docela hezky to vypadalo. Lodičky z papíru, které jsme se svíčkou pouštěli do rybníka, byly podle mě skvělý nápad, ale bohužel foukal vítr proti nám, takže vůbec neplavaly od našeho břehu.