Kdysi(dávno)

28. dubna 2012 v 12:02 | Tramvajka |  Články
Minulost nás minula, přítomnost za chvíli pomine, vlastně právě pomíjí a z přemýšlení o budoucnosti se někdy pomineme zase my


Myslím, že kdyby Minulost byla osoba, tak by byla stále stejná, ale o vždy o trochu větší, plnější-no dokážete si to představit? Minulost nezměníme, můžeme ji maximálně tvořit, jako třeba když děláte v Malování a už jste dali třikrát "krok zpátky". Ano, ano, to známé "plakat nad rozlitým mlíkem" (Mimochodem, proč je polívka povolená a mlíko ne? Není to diskriminace?) , někdy mě mrzí, že jsem něco nevyřešila jinak, líp. Ale po nějaké době mě to přejde a u takových 90% si uvědomím, že by se tím vlastně nic nezměnilo, nebo že jsem vlastně zvolila tu nejlepší možnost, nebo mi to časem začne být úplně jedno.
Vzpomněla jsem si na Shreka, jak říká, že zlobři jsou jako cibule. Tak kdyby byla Minulost cibule, ta by měla vrstev. A díky dalším vrstvám mnohdy chápeme ty předchozí lépe, (mohli bychom se teoreticky poučit, ale nevím, nevím) na druhou stranu zase na ty spodnější vrstvy zapomínáme. Teď mi to připomíná, jak nám chemikář v sekundě říkal, že u některých atomů nejsou vrstvy elektronů pravidelně a ty elektrony se tam jakoby zabořují dovniř. Moc jsem to nechápala a nechápu to pořádně ani teď, ale možná by právě tak vypadala cibule jménem Minulost.
Od své kamarádky A. jsem si půjčila knihu s názvem 1984. Někteří lidé v ní tvrdí, že minulost je pouze v naší hlavě, že je změnitelná. V tom případě by taková byla i přítomnost, ne? Co když se nám všechno zdá a nic není takové, jak si myslíme? Třeba jsme postavičky ve virtuální hře, nebo pokusní králíci, kdo ví. A pokud ne, tak si myslím, že je minulost ve všem v přítomnosti. Jako když máte chemickou rovnici, tak Minulost je reaktant a Přítomnost produkt.
Už v tom mám pořádný guláš.
Jenom by mě zajímalo, jak chápání minulosti ovlivňuje třeba jazyk. Například angličtina a němčina mají více mluvnických časů pro minulost, čeština jen jeden a taková vietnamština žádné časování sloves nemá(ani pády u podstatných jmem, jestli vás to zajímá). Čeština něco řeší videm dokonavým nebo nedokonavým, a myslím, že ve vietnamštině to jsou takové asi předložky. Platilo by třeba, že čím víc má jazyk časů, tím líp chápou ti lidé minulost, přítomnost a budoucnost? Nebo to ti lidé mají už naučené z dětství a mluví tedy autoomaticky, bez přemýšlení a všichni jsou na tom v podvědomí stejně? (Já se přikláním k té druhé variantě)
Na závěr tu mám pro vás obrázek který jsem namalovala před dvěma roky, to jsem chodila do sekundy. Při slově "minulost" se mi jako první vybavil starý kostel, nebo zřícenina hradu, tak jsem obrázek vytáhla a oprášila. Je to malované akvarelem podle fotky a všichni jistě poznáte, co to je za stavbu(doufám).

Jo a mimochodem, chemii fakt nesnáším a ájinu se učit prostě musíme všichni:-)
A s tou první větou jsem to možná trochu přehnala. Nu což, možná se dostanu do Hlodů a budu slavná, chichi.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 15:13 | Reagovat

Líbí se mi ten úvod :D

2 Tramvajka | 2. května 2012 v 18:37 | Reagovat

[1]: Fakt? :-P :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama